Hledám dívku z autobusu do Brna

Zasněženou ranní Prahou

Ráno jsem doprovázel Mady k Botschaft der Bundesrepublik Deutschland. K ambasádě jsme se od Metra prošli spletí malostranských uliček a k zemi se snášely obrovské sněhové vločky. Když jsem Mady ve Vlašské odevzdal do dobrých rukou paní Dachtler, nechtělo se mi vracet se do ulic ucpaných adventním štrůdlem, odvážně jsem vzhlédl k petřínskému vrchu a rozhodl jsem se, že na Petynku do práce už dojdu pěšky.

Cesta od německého velvyslanectví mi trvala půl hodiny i se zastávkou na nákup nutných potravin pro přežití — polomáčených oplatek, tvarohových buchet a ovocného čaje. Pohled od Strahovského kláštera na panorama Prahy s hradbou hradčanských domů, Hradem s prezidentskou zástavou, petřínským parkem, malostranským údolím a Starým Městem ztrácejícím se v mléčné cloně padajícího sněhu za klikatící se Vltavou.

Dorazil jsem do práce na půl jedenáctou, a byl jsem na sebe hrdý. Od příštího týdne zkusím pokořit hranici devíti ráno. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.