Hledám dívku z autobusu do Brna

24 hodin do Štědrého večera

Začíná z toho být tradice. Je odpoledne před Štědrým dnem, a já ještě nemám ani jeden dárek. Není, kam spěchat a proč se nervovat. Pod časovým tlakem se velmi snadno rozhoduju, co koupit a co ne. Je sice pravda, že ne vždy je k dispozici takový dárek, který bych jinak měl čas najít a koupit třeba od října, ale proč si kazit Advent sháněním dárků.

Po osmé jsme s Adbarem usedli v Noe k lahvi červeného. Mám rád tenhle klid. V kavárně skoro nikdo nebyl stejně jako předtím v autobusech, tramvajích a v metru. Předpokládám, že všichni seděli v autech a tvrdli v nekonečných zácpách kolem nákupních center.

Odpoledne jsem se byl podívat v Metropoli na Zličíně. Zatímco hromadou jsem tam byl cobydup, auta okolo stála ve frontách a parkoviště bylo plné. Uvnitř obchodu ale narváno nebylo, a tak jsem měl klid vybrat dárky.

V obchodě se hrami jsem koupil synovci Quixo — takové dřevěné piškvorky se zajímavými pravidly. Chtěl jsem ještě jedny pro sebe, a tak bude Skřet moci hrát doma i u nás. A aspoň se vymaním z barvosleposti u Logika. V knížkách jsem bráchovi koupil jednu o Harleyi a chabě se pokoušel ubránit, abych si neodnesl pár knih pro sebe. Staršímu bráchovi jsem knížku ještě nikdy nedal, ale takhle má hodně obrázků.

Ještě jsem koupil pár drobností, kterými můžu podarovat vpodstatě kohokoli. Vždycky se mi stane, že na Vánoce potkám někoho, s kým jsem nepočítal, a pak je dobré mít nějakou blbost. Pak už jsem ale jel domů a cestou jsem přemýšlel, jak je to možné, že na dárky pro sestru, neteř, mamku a Mady utratím dohromady míň než na dárcích pro bratry a synovce. Asi je to tím, že pro holky se mi snáz vybírá a je toho víc k dispozici. Vybrat něco klukům, to je peklo.

Po půlhodině za námi do Noe přijel z práce noname2. Taky mu jako mně ještě chyběly nějaké dárky, a tak jsme po chvíli trapčení s notebookem, abychom Adbarovi ukázali, co jsou regulární výrazy a vim, rozhodli, že vyzvedneme nonamovu milou a sjedeme do Tesca na nákup. O tom ale třeba zase později. ¶

A mimochodem, jestli vám Ježek nenaježil, na mě příkře nehleďte. Když se mě včera v hypermarketu ptal, jestli jste byli celý rok hodní, mlčel jsem jak zařezanej. Takže bůhví, kdo vás prásknul.

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.