Hledám dívku z autobusu do Brna

6.048.000

Mady mi psala, že už za chvíli to bude přesně deset týdnů, tedy sedmdesát dnů nebo 1680 hodin, respektive 100.800 minut. V úterý po čtvrt na tři uběhlo 6.048.000 vteřin od okamžiku, kdy jsme se poprvé setkali. Není důležité, jak je to dlouho, kdy se to přihodilo. Důležité je, že se to stalo.

Za všechno může Seznam. Legenda říká, že Mady cosi hledala na webu, když tu jí mezi výsledky hledání Seznam vložil odkaz na můj deníček. Hned ve mně viděla kořist a řekla si, že nejlepším způsobem, jak mě ulovit, je napodobit mě. Začala si psát deníček také a Jane Doe neunikla pozornosti hledače talentů Adbara Jahmala a mě její historky na konci září tolik uhranuly, že už v prvních dnech října jsem věděl, že jestli mě Mady neuloví, ulovím se jí sám.

Za týden už jsme si povídali přes bublinu, setkání ale Mady oddalovala. Den D, hodina H a minuta M. Ve čtvrt na tři odpoledne jsem 19. října stál na Andělu dole v metru a s růží v celofánu opřený o zeď čekal, až od Zličína přijede vlak a z něj vystoupí Jane.

Prvních pár minut hloupého seznamování jsme mohli přeskočit, protože jsme si stanovili úkol: Mady si šla do Copy General na Bělidle okopírovat referát. A protože rozpaky nepřecházely, vytáhl jsem svůj osvědčený trik. Místo usednutí do nejbližší kavárny jsme se s Mady vydali na procházku Prahou. Svítilo sluníčko, bylo teplo a Mady nasadila rychlé tempo chůze.

Došli jsme až k Maltézskému náměstí a byl nejvyšší čas někde se posadit. Chiméra posloužila výtečně. Seděli jsme v ní skoro sami. Mady si stěžovala na nízký stolek. Chtěl bych si každý okamžik, každou větu a každý pohled pamatovat, ale je mi jasné, že za pár dnů ze všeho zbude už jen vzpomínka, a pak jen pocit.

Z Chiméry jsme se vydali přes Karlův most do Rytířské, kde jsme se rozloučili před informačním střediskem EU. Když mi nechceš dát pusu na prvním rande, tak co kdybysme se znovu setkali, až ti skončí tahle přednáška? Moje žádost byla troufalá, ale už za hodinu a půl se otevřely dveře a do Galerie Kamzík vstoupila Mady. Ani na druhém rande mi ten den pusu nedala, ale při loučení u vlaku jsme se smluvili na další schůzku. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.